Protidrogová prevence
Protidrogová prevence je soustava opatření, která mají za cíl předcházet či zamezit drogovým závislostem. Lze ji rozdělit do několika úrovní a hledisek. Základem je prevence primární, kdy je možnost zamezit vzniku problému s drogou - výchovou, nebo sekundární, což je schopnost odhalit problém a zahájit léčbu nebo terciární, kdy je třeba minimalizovat negativní dopady.
Primární prevence by měla probíhat především v rodině, kdy je nutno dítěti podávat pravdivé informace, mluvit s dětmi o problematice (nic si nebrat od cizích lidí). Také je důležité vést děti ke smysluplným aktivitám ve volném čase. Je důležité dětem věnovat dostatek času, umět jim naslouchat, pomáhat, nezklamat je a hlavně je vést k pocitu hrdosti na svou individualitu (nemít strach být jiný než ostatní) a k sebevědomí. Je třeba je vést k zodpovědnosti za své chování, důvěřovat jim, ale prověřovat je a budovat s nimi pevný hodnotný systém, jako je upřímnost, vztah k sobě samému a vztah k lidem.
Primární prevence probíhá i ve škole, zahrnuje veškeré aktivity realizované s cílem předejít problémům spojeným s výskytem sociálně-patologických jevů. Cílem primární prevence je tedy předcházet vzniku sociálně- patologických jevů a poskytnout cílové skupině takové znalosti, dovednosti a postoje podporující zdravý životní styl, tak aby získané znalosti dokázala uplatnit ve svém chování nejen v době realizace programů primární prevence, ale i v budoucnu, v běžném životě.
Zjednodušeně se dá říci, že sekundární prevence je vlastně vyhledání problému, který již vznikl a jeho léčba. Tedy jak pomoci těm, kteří již pravidelněji nebo pravidelně drogy berou najít cestu zpět do života bez drog. Jak to udělat, aby člověk drogu užívající ji opět přestal vyhledávat a konzumovat a aby byl zdravotními důsledky (otrava, různé infekce...) této konzumace co nejméně poškozen.
Pro uživatele drog je utvářen určitý systém odborné pomoci, kde jeho jednotlivé složky nabízí odlišné služby podle určitých indikátorů - např. fáze závislosti, hloubky motivace změnit se, ochoty spolupracovat, sociální situace jedince, psychického poškození atd. Každý praktický lékař by měl být informován o těchto službách a zasvěcen do jejich možností.
Vždy je třeba mít na paměti, že léčba drogové závislosti je nutně velká psychická i somatická zátěž pacienta, která je vědomě organizovaná a systematická. Problém obvykle nevznikal v krátkém časovém období (od prvního užití drogy), ale dozrával dávno předtím, takže i jeho léčení si často vyžádá víc času než bychom si přáli.
Cílem terciální prevence je předcházení zdravotním nebo sociálním potížím v důsledku rizikového chování. Např. předcházení vážnému nebo trvalému zdravotnímu nebo sociálnímu poškození v souvislosti s užíváním drog. Jedná se především o tzv. Harm Reduction (HR), což chápeme jako snižování či minimalizace poškození drogami u osob, kteří v současnosti drogy užívají a nejsou motivováni k tomu, aby užívání zanechali. HR se snaží minimalizovat, omezit či zmírnit riziko život a zdraví ohrožujících infekce, které se šíří sdílením injekčního náčiní při nitrožilní aplikaci drog a nechráněným pohlavním stykem, jako je AIDS a hepatitidy B a C, riziko dalších tělesných komplikací, dlouhodobého působení vysokých dávek, předávkování, sociálního debaklu a ztráty lidské důstojnosti. Mezi nejznámější postupy používané v HR patří výměna použitého injekčního náčiní za sterilní, poskytování informací (o možnostech léčby či jiné odborné pomoci), kontaktní (situační) poradenství a edukace o rizicích. Důležité je i zaměření na bezpečný sex včetně distribuce kondomů. V širším pohledu můžete také pod HR zahrnout i substituční léčbu.
